Prostor, který obýváme, funguje jako naše druhá kůže. Vše, co je kolem nás, se promítá do našeho energetického systému – do zdraví, psychického naladění i do osudu. O vlivech, které definuje Feng-Shui, jste se mohli dočíst v minulém článku. To ale není zdaleka všechno...
V prostoru zůstává zapsané vše, co se na daném místě odehrálo a nebylo dokončeno, odpuštěno, pročištěno... Nemluvím jen o násilných činech, kdy Duše neodešla do Světla a zůstala na místě útoku. V prostoru zůstávají i pozůstatky myšlenkových vzorců, kumulují se shluky energií, jak pozitivních, tak negativních. Když při Feng-Shui konzultacích v domech a bytech narazím na místo, kde ucítím na srdci tlak a špatně se mi dýchá, automaticky předávám kontakt na Romanu Milotovou, která si s očistou takového místa poradí a zároveň zjistí, co se zde odehrálo. Po nějakém čase jsme se domluvily, že se podívá i na náš dům.
Pohár plný vzteku
Naše kuchyň je ve východním sektoru domu, kde mám podle Feng-Shui metodou Letící Hvězda spočítanou energii škodlivé Země. To znamená, že místo disponuje energií inklinující k nemoci. Zemi jsem v tomto místě oslabila, jak jen to šlo, nicméně Romana zde našla přímo energetický pohár žluči (na východě panuje prvek Dřeva, který se váže právě ke žlučníku). Nebudu zastírat, že o tom nevím – odjakživa jsem měla problém s ventilováním vzteku. V okamžiku, kdy jsem si myslela, že nesmím reagovat, odcházela jsem do kuchyně ke dřezu, demonstrativně myla nádobí (máme myčku) a užírala se... Důležitá informace pro mě byla ta, že při čištění se žluč proměnila v pozitivní energii, která posílila dům! Uvědomila jsem si, kolik jsem do vzteku dávala energie, která pak mně i domu chyběla. U kuchyňského dřezu mi došlo i to, že každý jsme na své energie zvyklí – zvlášť když se podobným způsobem cítíme od dětství. Až když tlak odjede, dojde nám, že bylo něco v nepořádku...
Nic není náhoda
„Před pěti lety jsem potřebovala řešit svou bytovou situaci,“ popisuje svůj příběh Anastazie a pokračuje: „Končil mi podnájem, tak jsem se rozhodla koupit si na úvěr byt. Byla jsem sama, bez přítele. Měla jsem tehdy dilema, rozhodovala jsem se mezi dvěma byty. Oba se mi líbily, na velikost plochy byly stejné. Nakonec jsem se pro jeden rozhodla, velkou roli sehrála i orientace bytu na světové strany a velikost pokojů. Časem jsem si nechala u Dany udělat Rozbor bytu podle Feng-Shui, který odhalil, že v bytě chybí celý sektor vztahů. S partnerstvím a správnými partnery mám dlouhodobý problém, dokonce mohu říct, že ve svých téměř 39 letech jsem neprožila normální dlouhodobý vztah. Situaci jsem se pokoušela řešit prostřednictvím Feng-Shui pomocí zrcadel, abych chybějící prostor doplnila a i dalšími terapiemi - kineziologií, SRT, EFT a rodinnými konstelacemi. Výrazný posun to však nepřineslo. Ne, že by se partneři v mém životě neobjevovali, to ano, ale ne ti správní...“ líčí své patálie Anastazie.
Feng-Shui pomocí nápravných prostředků byt zharmonizuje, ale pokud se pokoušíme řešit zásadní věci, jako celý chybějící sektor, nebo schodiště uprostřed či vstup nasávající nepříznivou energii, vždy – i po harmonizaci pomocí symboliky doplňků a barev – zůstane životní aspekt reprezentující inkriminované místo životní výzvou – půjde to, ale ne samo od sebe, bude třeba vynaložit více energie a pozornosti.
Anastazie využila kontakt na Romanu a požádala ji o energetickou očistu bytu s tím, že předem popsala situaci, ve které se nachází. To, co uslyšela, ji hodně zasáhlo: „Hned po prvním Romanině náhledu do energií bytu jsem se dozvěděla, že si problém nesu z minulých životů. Vykousnutý roh - chybějící prostor – Romana označila jako násilný předěl (je v ložnici), a to jak partnerů, tak třeba i sourozenců. (Maminka poté, co jsem se narodila, byla na dvou potratech…) Přiznám se, že nejdřív jsem energetický náhled mého bytu obrečela. Bylo mi líto, že kdybych si tehdy vybrala druhý byt s pravidelným půdorysem, zbavila bych se tím svého trápení. Pak mi došlo, že jsem si ho vybrat prostě nemohla – ta chybějící část bytu, je i ve mně. Objednala jsem se k Romaně Milotové na asociační techniku, abych jednou provždy problém rozlouskla,“ dodává s nadějí v hlase Anastazie.
„Když jsem tento byt čistila,“ popisuje Romana Milotová, „tužka mi přes vykousnutý roh jela dál, bylo cítit, že majitelka bytu s prostorem pracuje, jakoby už vykousnutý roh byl propojený. Nicméně bylo dobře, že jsme zjistily důvod, proč si Anastazie tento byt přitáhla a mohly vyčistit původ jejich potíží, aby v budoucnu tyto partnerské problémy nemusela zažívat.“
Asociační způsob řešení
„Při asociační terapii se používají prvky i jiných terapií, jako jsou systemické (rodinné) konstelace, regresní terapie, pozitivní afirmace. Součástí práce je také pochopení souvislostí v životě a uvědomění si, že se nám nic neděje náhodou, a následné pochopení, proč se nám konkrétní události staly a jakou úlohu jsme v nich hráli my sami,“ popisuje metodu Romana Milotová. „Prostřednictvím volně navazujících asociací a jednotlivých pocitů se propracujeme k ústřednímu bolestnému pocitu, který způsobil u klienta energetický blok. Následně je bolestný pocit transformován a přeměněn v pozitivní a tím je klientovi umožněno znovu svobodně dýchat a užívat si naplno života.“
Rodinná pouta
„Přijela jsem za Romanou Milotovou do jejího domu,“ začíná s vyprávěním Anastazie. „Romana již z čištění bytu věděla, v čem tkví mé zásadní problémy. Domluvily jsme se, že začneme asociační technikou a na závěr ještě projdeme čištění bytu. Nakonec jsme obě věci spojily, a jak jsme byt nad papírem procházely, hned jsme na problémy postavily figurky. Netušila jsem, jak moc důležité jsou barvy vybraných figurek, s neživými figurkami jsem konstelaci dělala poprvé. Největší problém mi dalo vybrat postavičku za ideálního partnera, to jsem se opravdu zapotila. Při terapii mi běhal - dle slov paní Romany - po čele neonový nápis: ideální partner neexistuje ... :o))
Terapie probíhala v poklidu až do doby, než jsem do konstelace postavila figurky za dvě duše svých nenarozených sourozenců. Když je Romana vzala a držela v ruce, cítila jsem, že bere část mě samotné, něco, co mi patří ... Slzy se mi draly do očí, plakala jsem, v oblasti srdeční čakry jsem cítila tíhu a smutek ... Dlouho jsem se s nimi nemohla rozloučit, ale nakonec se mi podařilo je vrátit mým rodičům ... Terapií se prolínalo obětování, někde hluboko ve mně, v mém nevědomí jsem měla uloženo, že abych měla lásku, musím něco obětovat - abych měla lásku, musím obětovat rodiče. Od Romany Milotové se mi odcházelo tak nějak lehčeji na duši i na srdíčku ...“
Anastazie patří k jedněm z mála, kteří nesvalují vinu či zodpovědnost na někoho jiného (v tomto případě na rodiče). Ví, že toto pouto si vytvořila sama a u ní musí být rozpojeno... A pak už se nebude zrcadlit ani v jejím životě, ani v prostoru kolem ní.